Bad Tölz

10. srpna 2016 v 19:46 | Pavel |  Německo

Je středa 6. července 2016, jediný den v týdnu kdy mám volno. Na dnešek jsem si naplánoval výlet za Benem Berghammerem. Šel jsem spát brzy, abych se pořádně vyspal. Po probuzení zjišťuji, že jsem spal docela dlouho, leč bolí mne hlava. Chvíli zvažuji, že nikam nepojedu, ale přece se nebudu válet doma. Přemlouvání sebe sama ovšem chvíli trvalo, takže vyrážím na poslední chvíli. Ani si neuvědomuji, že jsem si neskočil do obchodu koupit nějaké pití na cestu.


To, že je léto a doba dovolených, tak to se pozná i v autobuse, jezdí teď o poznání více lidí, přesto je míst k sezení pořád dost. Kupuji si Bayern Ticket za 23 euro, jízdenku na kterou můžete projezdit celé Bavorsko. Je platná od 9:00 hodin ráno do 3:00 hodin ráno dalšího dne. Ovšem je platná jen v dopravních prostředcích regionálních přepravců, takže se na ni nesvezete ve vlacích EC nebo ICE a podobných. Naopak platí v mhd v Mnichově i Norimberku a nejen tam.
Cesta do Traunsteinu proběhla v klidu, jen jsme na jedné zastávce nechali nějakého cestujícího, který stal k silnici zády a autobusu si všiml příliš pozdě. No co, za hodinu jede další…

Počasí je nic moc, zataženo, občas prší. Předpověď počasí v mobilu mi říká, že v cíli dnešní cesty je pěkně, takže se netrápím tím, že bych snad musel vytáhnout deštník z baťohu. Později se ukáže, že předpověď se vyplnila. Tedy alespoň v tom bodě, že deštník zůstal v baťohu. Léto se pozná i ve vlaku, jezdí to teď se Salzburgu do Mnichova plné pořád, přesto se mi podaří najít prázdnou dvojsedačku. Cesta tam i zpět zabere docela hodně času a tak dnes nejedu až do Mnichova, ale přestoupím v Rosenheimu odkud pojedu do Holzkirchenu a tam přestoupím na vlak z Mnichova a ušetřím tak půlhodinu času.

V Rosenheimu tedy přestupuji, opouštím plnou soupravu a nastupuji do téměř prázdného vlaku a vydávám se vstříc Bad Aibling, místu kde letos 19. února došlo k poslednímu velkému vlakovému neštěstí v Německu. Cesta to Holzkirchenu probíhá v klidu, jen hlava mne nemíní přestat bolet. Opět mne čeká přestup. Zdejší nádraží nemá v podchodu informační displeje, takže se nakonec spoléhám na DB navigátora, který říká, že můj vlak pojede z první koleje. Asi to tak bude, protože na nástupišti na displeji se něco o Bad Tölz píše. Vlak přijíždí na čas, až na to, že já nemám namířeno k Tegernsee. Záhy zjišťuji, že se jedná o dvě spřažené vlakové soupravy a ta druhá jede opravdu tam, kam jedu i já. Spolu se mnou nastupuje nějaký mladý azylant s velkým baťohem, od pohledu jej šacuji na Syřana, ukazuje mi nějaký papír na kterém je napsáno Bad Tölz a já jej ujišťuji, že jede dobře. Vlak je opět prázdný, však je také poledne. Pohled na oblohu mi říká, že nespoléhat se na předpovědí počasí se vyplatí. Je čím dál tím víc zataženo. Ve Schaftlachu se naše vlaky rozdělují a my pokračujeme směrem na Lengriess.

Ozývá se hlášení "Nächster Halt Bad Tölz" a já vím, že je čas vystoupit. Mladíka s velkým baťohem upozorňuji, že je v cíli cesty. Tedy ne zcela, protože po vystoupení z vlaku mi ukazuje další papír, tentokrát plánek cesty k místu kam jde. Chudák netuší, že jsem tady poprvé v životě, z jeho plánku jsem maličko jelen a chvíli mi trvá, než se zorientuji. Zlaté mapy.cz, tahle mobilní aplikace je k nezaplacení, takže po několika minutách vím, kam má jít. Kousek jej doprovodím, aby byl schopen jít podle svého plánku, a pak se otáčím zpět na mou "lázeňskou' stranu. Už při vystupování z vlaku jsem si všiml, že na nádraží je neskutečný bordel, ale evidentně jsem pořád v Německu.

Teď už je to celé jednoduché. Pěkně do centra města s foťákem v ruce. Fotit je opravdu co, protože Bad Tölz je prostě a jednoduše krásné městečko. Na náměstí se naplní cíl mé cesty. Fotím si průčeli domu s číslem popisným 48. Ano, to je ten dům, kde měl filmový Beno Berghammer svou policejní kancelář. Der Bulle von Tölz, seriál u nás vysílaný pod názvem Big Ben, jehož další pokračování ukončila nečekaná smrt Ruth Drexel, Benovy filmové matky Rosi Berghammer. Fotím co se dá a že toho k focení je. Poté se vydám dolů k řece Isar, abych se obloukem vrátil na náměstí a pokračoval vzhůru na Kalvarienberg. Nejen že zde stojí krásný kostel, ale je zde nádherný výhled na Bad Tölz. Pak opět pozvolna lesem dolů k Isaru, přes lávku na druhou stranu, kde na mne foťak třikrát zapípá a mne je jasné, že nastal čas vyměnit baterku. Proti proudu řeky Isar se vracím zpět k centru, ještě si vyfotím Františkánský kostel, nakouknu na přilehlou zahradu a pomalu se vracím zpět do lázeňského centra a zpět na vlakové nádraží. U nádraží si skočím na malý nákup do Netta a je hotovo. Při čekání na vlak si ke mne na lavičku přisedla starší paní a povídala mi, že tady je nehorázný bordel. Fakt je, že to na nádraží vypadalo jako by tam nejméně měsíc nikdo neuklízel.

Přestože je nástupiště plné, ve vlaku to naštěstí není poznat. Tentokrát jedu až do Mnichova. Opět taková německá klasika. Do Holzkirchenu je to courák a pak se jede hodně svižně nonstop až do Mnichova. Na první pohled bych neřekl, že to motorák bude hnát tak rychle.

Mnichovské hlavní nádraží je hodně velké. Opravdu hodně. Pokud přijedete na Starnberger Bhf (Gleis 27-36) a další spoj vám odjíždí z Holzkirchen Bhf (Gleis 5-10) musíte obejít celé nádraží. Je to takový malý výlet po předchozím celodenním výletě.

Z Mnichova jsme vyjeli s 5 minutovým zpožděním, nicméně fíra opravdu spěchal a do Rosenheimu to stáhnul na 1 minutu, čímž zahnal mé obavy, že by mi v Traunsteinu ujel poslední autobus. Neujel a tak jsem nemusel ani pěšky ani taxíkem.

Přestože sluníčko svítilo poskrovnu, můj výlet se vydařil. Ve vlaku jsem toho tedy proseděl docela hodně, ale stálo to za to. I ta únava byla tak neuvěřitelně příjemná.

Pohled z mostu přes řeku Isar směrem k náměstí

Budova vlakového nádraží

Mühlfeldkirche

Architektura

Kahnturm, vstupní brána na náměstí, součast původního opevnění

Náměstí, architektura

Náměstí, architektura

Beno Berghammer v životní velikosti, ovšem papírový

Náměstí, pohled k řece Isar

Číslo popisné 48. Tady měl Beno Berghammer svou policejní kancelář

Náměstí, pohled od řeky Isar

Stadtpfarrkirche Mariä Himmelfahrt

Kostelní ulička

Stadtpfarrkirche Mariä Himmelfahrt

Architektura

Franziskanerkirche

Stadtpfarrkirche Mariä Himmelfahrt

Kapličky podél cesty na Kalvarienberg

Kalvarienbergkirche

Kalvarienbergkirche

Kalvarienberg, pohled na Bad Tölz

Stadtpfarrkirche Mariä Himmelfahrt, pohled od řeky Isar

Franziskanerkirche

Franziskanerkirche



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 10. srpna 2016 v 22:23 | Reagovat

pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama